Dorost bojoval v Mikulovicích srdcem

Statečný výkon nestačil!
Dorost odjíždí z Mikulovic bez bodu

Sestava: Štěpán Hašek [B], Marek Kříž, Radek Culek [K], Miroslav Lachman, Lukáš Pajer, Antonín Doležal, Janek Pecka, Patrik Šedivý, Václav Osinek, Matyáš Málek, Maksym Tsymbalistyi.

V neděli 19. října jsme se vydali do nedalekých Mikulovic, kde nás čekal další zápas letošní sezóny. Z loňských zkušeností jsme věděli, že půjde o těžké utkání. Domácí hrají důrazně, rychle a na svém hřišti jen málokomu nechávají prostor k dýchání.

Do Mikulovic jsme však dorazili pouze s jedenácti statečnými. Marodka, pracovní povinnosti i další omluvenky udělaly své. Úkol byl tedy jasný, co nejlépe bránit a zkusit domácí zaskočit z rychlých protiútoků.

Jak jsme očekávali, Mikulovice na nás nastoupily s velkým nasazením a okamžitě nás zatlačily na vlastní polovinu. Pálily z každé pozice, ale naše obrana pracovala skvěle. Bloky, obětavé zákroky a především výborný výkon Štěpána Haška v brance držely čisté konto. V první půli jsme se dostali jen k jedné větší šanci, ale stála za to. Po pěkné akci se do zakončení dostal Matyáš Málek, který však branku domácích jen těsně minul.

Do druhého poločasu jsme šli s tím, že budeme dál bojovat ze všech sil a udržet naději na body co nejdéle. Dvacet minut se nám to dařilo výborně, jenže pak přišel moment, který celý zápas zlomil. Miroslav Lachman musel kvůli zranění mimo hřiště a domácí okamžitě využili přesilovku. Po krásné střele zpoza vápna se míč zastavil až v naší síti – 1:0.

Než jsme se z gólu stihli oklepat, přišla další rána. Po zbytečné ztrátě míče jsme nabídli soupeři snadnou cestu k druhé brance a ten neváhal. I přes nepříznivý vývoj jsme se nevzdali a v závěru si vytvořili velkou příležitost alespoň ke snížení, ale štěstí nám znovu nepřálo.
Z Mikulovic jsme tak odjeli s porážkou 2:0.

Přestože výsledek nevypadá lichotivě, musíme pochválit bojovnost všech, kteří do utkání nastoupili. Každý z nich nechal na hřišti maximum sil a i přes nepříznivé okolnosti jsme soupeři dlouho odolávali.

Do dalšího týdne si ale musíme dát jasný cíl! Zvednout hlavu, zlepšit přístup a zkusit konečně přidat nějaké góly i body.

Na závěr je třeba říct i pár upřímných slov. To, jak někteří hráči momentálně přistupují k tréninkům a vůbec k fotbalu, není dobré. Je to znát nejen na fyzičce, ale především na výsledcích. Máme pět kluků, kteří trénují pravidelně, chodí i na tréninky s „A“ týmem a na jejich výkonech je to vidět. Ale fotbal se hraje v jedenácti. Pokud ostatní nebudou ochotni obětovat trochu času a úsilí pro tým, pak se těžko posuneme dál.

Tento tým má potenciál, ale je potřeba, aby si každý sáhl do svědomí a znovu si připomněl, proč fotbal hraje. Kvůli sobě, kamarádům a společnému cíli. Samozřejmě chápeme kluky, kteří jsou na internátech nebo mají objektivní důvody, proč tréninky nestíhají. Ale od všech ostatních očekáváme, že pro Slavoj zase začnou dýchat naplno.

Martin Chmelík, trenér